Novogotickou perlu Ludgeřovic, kostel sv. Mikuláše, rozeznívají festivalové koncerty již od roku 2010. Letos se zde festivalové cesty duchovní a staré hudby prolnou v jeden projekt věnovaný Roku české hudby: ADAM MICHNA „SVATOVÁCLAVSKÝ“. Pod taktovkou Jakuba Kydlíčka vystoupí orchestr dobových nástrojů Concerto Aventino (barokní housle, violy da gamby, teorba, kornety ad.) spolu s pěvci třináctičlenného vokálního souboru specialistů na tzv. starou hudbu More Maiorum. Zazní téměř neznámá Svatováclavská mše a nešpory velikána českého baroka Adama Václava Michny z Otradovic (1600–1676, Jindřichův Hradec), který byl jedním z nejdůležitějších skladatelů našich zemí a je dnes nejvíce známý pro svou koledu Chtíc, aby spal… Jeho mše byla nejpravděpodobněji složena pro olomouckou katedrálu k tradičním oslavám svátku svatého Václava, kterého se účastnil celý biskupský dvůr.

Michna a Olomouc

Svatováclavskou mši složil Michna pravděpodobně pro olomouckou katedrálu v letech 1699-1670. Opis mše byl pořízen Pavlem Josefem Vejvanovským a určen pro tradiční oslavy svátku sv. Václava, kterého se účastnil celý biskupský dvůr. Vznik mše pak souvisí i s expanzí svatováclavského kultu poté, co papež Kliment IX. Nechal rozšířit uctívání světce na celou církev. Mimořádnou důležitost skladby pak posiluje i skutečnost, že Michna zde užil trubek, které neměl ve svém jindřichohradeckém instrumentáři a které byly naopak složkou obsazení v Olomouci.

„Svatováclavské“ nešpory

Sbírka žalmů Officium vespertinum z roku 1648 byla dlouho považována za ztracenou. Je věnována městské radě Českých Budějovic 1. října 1648, tedy právě v měsíci a roce podepsání Vestfálského míru. Vzhledem k tomu, že Budějovice byly válkou velmi těžce zkoušeny a statečnost jejich obyvatel je v předmluvě několikrát vyzdvižena, můžeme se dohadovat, že blížící se konec války byl pro Michnu důležitým impulsem k dokončení sbírky. Jednotlivé čáti jsou dle dobové praxe doplněny o příslušné antifony, případě „concerto“ namísto druhé antifony, zpívané po žalmu. Za pozornost stojí závěrečná část nešpor – mariánský zpěv Magnificat. Styl se podstatně liší od ostatních Michnových skladeb a ponějvíce můžeme slyšet ohlasy tvorby Giovanni Gabrieliho a benátské školy.