Antonín Dvořák (1841–1904): Requiem, op. 89, B165
Requiem patří k myšlenkově nejhlubším dílům svého autora. Je oproštěno od jakékoli vnějškové okázalosti, patosu či plačtivosti. Vyznačuje se mužným smutkem, ne však bezvýchodnou tragikou. Autor nezatracuje pozemský život na úkor života posmrtného, je vděčný za všechny dary, kterých se mu dostalo. Pomyšlení na smrt v něm nevzbuzuje hrůzu, spíš smutek nad rozloučením s blízkými osobami, přírodou a milovanou hudbou.
„Jeden z jubilantů letošního Roku české hudby, Antonín Dvořák, napsal v roce 1884 správci sychrovského zámku tato slova: ,Bůh, láska, vlast! A to jedině vede k šťastnému cíli!‘ Jsou to slova, která vyjadřují podstatu Dvořákova života a jeho tvorby. Tato tři slova jsou jistým způsobem vepsána do podstaty Svatováclavského hudebního festivalu. Velká část jeho koncertů se odehrává v chrámových prostorách, kde je na programu duchovní hudba, a to vše nás odkazuje právě k Bohu. Všechny, kteří se na festivalu potkávají jako pořadatelé, posluchači nebo účinkující spojuje mimo jiné jedna láska – láska k hudbě. A celý festival vyvrcholí opět v den státního svátku, který nám připomíná patrona naší vlasti, svatého Václava. Ať tedy festival v roce hudby dospěje k šťastnému cíli a také my všichni, ať k němu v životě stále směřujeme,“ přeje biskup ostravsko-opavský Mons. Martin David.