Program

 „The Leaves be green“

Henry Purcell (1659–1695): Sonáta č. 2 B dur (ze sbírky Twelve Sonnata´s in three parts, Londýn 1683)

Anonym: When all ye Gods had made a Feast

Johnsons Galliard

Excuse mee

William Lawes (1602–1645): Pavan on a theme by Cormacke (Harp consort č. 9 D dur)

William Byrd (1543–1623): The Carman’s whistle (ze sbírky Fitzwilliam Virginal Book)

Matthew Locke (1621? –1677): Suita č. 4 in e moll (ze sbírky For several friends)

Elway Bevin (c. 1554–1638): Browning (The Leaves be green / ze sbírky The Baldwin Partbooks)

Henry Purcell: Sonáta č. 10 A dur (ze sbírky Twelve Sonnata´s in three parts, Londýn 1683)

Nicola Matteis (ca.1650–ca.1713): Suita g moll (ze sbírky Ayrs for the violin, Londýn ca. 1676)

Matthew Locke: Suita č. 6 D dur

Nicola Matteis: Suita G dur (ze sbírky Ayrs for the violin, Londýn ca. 1676)

Henry Purcell: Sonáta č. 5 g moll (ze sbírky Ten Sonnata´s in four parts, Londýn 1697)

Za zvuku tradičních barokních nástrojů souboru For Several Friends, který je známý svou radostí při hledání a odkrývání nekonečných možností interpretace tzv. staré hudby, se můžete nechat zlákat kouzly „Britského Orfea“ Henryho Purcella a jeho současníků. Přestože hudba Britských ostrovů absorbovala mnoho vlivů z kontinentu a zejména z Itálie a Francie, během 16. a 17. století si vždy zachovala svůj osobitý charakter se zvláštním použitím kontrapunktu a expresivním zacházením s disonancí a chromatismem. To lze slyšet ve fantaziích Williama Lawese, intimních kouscích od Matthewa Lockeho a díla Henryho Purcella, a to včetně skladeb, v nichž se pokoušel napodobit „nejslavnější italské mistry“.