Klarinetista, hudební režisér a manažer Igor Františák dokázal za dvě dekády vybudovat jeden z pěti největších festivalů klasické hudby v Česku. Za tu dobu zorganizoval kolem 1200 koncertů v kostelích, ale také kulturních a technických památkách Moravskoslezského kraje. Jubilejní ročník jeho Svatováclavského hudebního festivalu nyní nabídne 23 projektů jako „the best of“ festivalové historie.
V čele Svatováclavského hudebního festivalu stojíte již od roku 2003. Co vás vedlo k myšlence vytvoření festivalu v kostelích právě v postkomunistickém regionu?
Hlavní myšlenkou bylo přivézt krásnou a kvalitní muziku jak do Ostravy, tak i do těch nejmenších vesniček celého Moravskoslezského kraje (mimochodem paradoxně některé z nich oplývají opravdovými architektonickými monumenty, jako jsou například Sudice nebo Ludgeřovice). Akustiku některých kostelů jsem v té chvíli již měl možnost vyzkoušet se svými kolegy jako interpret a nová možnost rozeznít tyto chrámové prostory s jejich jedinečnou atmosférou pod hlavičkou festivalu přinášelo velkou šanci měnit a obohacovat kulturně-společenský život v našem regionu. Hned první ročník měl 31 koncertů a byli jsme vůbec první, kteří přivezli projekty ansámblů takzvané staré hudby včetně Collegia 1704 nebo Collegia Mariana, které byly v podstatě také ve stavu zrodu – a zůstali jsme skvělými partnery a přáteli dodnes, čehož si velice vážím.
Prvotřídní projekty neorganizujete pouze v Ostravě, ale právě i v malých vesničkách celého kraje. Pokud byste se měl ohlédnout, s jakými ohlasy se setkáváte?
Pokud bych měl rekapitulovat, jsem vděčný za to, že jsme se za těch devatenáct let i díky velké podpoře našich stálých partnerů a samozřejmě samotného publika (91% návštěvnost koncertů) stali jedním z největších a nejvýznamnějších festivalů. Vnímám skvělé ohlasy, že jsme se výrazně zasadili o zviditelnění kulturního turismu v regionu, což považuji za velmi významný posun. Těší mě, že se nám to navíc daří nejen během festivalu, ale i během celého roku díky cyklu Hudební výlety, který se koná i v technických a kulturních památkách a vedleklasické hudby necháváme znít i můj milovaný folklor nebo jazz. V tomto vidím největší potenciál do budoucna i pro samotný SHF.
Můžete zmínit festivalové vrcholy, na které rád vzpomínáte?
Mezi největšími uměleckými vrcholy v podobě pozvaných „hvězd“, které se mi podařilo přivést, byla v minulém roce světová operní diva Elīna Garanča (jediný koncert v České republice), mezzosopranistka Magdalena Kožená, fenomenální kontraaltista Filippo Mineccia, jedna z nejvýznamnějších houslistek současnosti Isabelle Faust, italský klavírista Federico Colli. Ale jsem zároveň hrdý na to, že se můžeme pyšnit našimi špičkovými rezidenčními ansámbly. Vedle tradičních koncertů „vážné“ hudby jsme měli možnost hostit například Ondřeje Rumla, maďarského houslového mága Robyho Lakatose, jazzového houslistu Adama Bałdycha, ale i ostravského patriota Jarka Nohavicu. Bylo toho opravdu hodně, ale z každého koncertu ve mně zůstala vzpomínka, třeba jen malý okamžik a pocit, který vykouzlí spokojený úsměv. A to je ten hlavní smysl – mít z této celoroční manažerské práce nakonec radost z hudby a nezapomenutelných setkání.
