„Oscilaci mezi životem ‚věčně blažených‘ a životem pozemských, trpících bytostí, vyjádřil skladatel niternou, instrumentálně barevnou a dynamicky kontrastní hudbou, která citlivě vyjadřuje básníkovy verše. Stěžejní úkol zde připadá sboru.“
„Mši C dur Ludwig van Beethoven pojal na tehdejší dobu velmi novátorsky, k nelibosti zadavetele, a dnes je právě tohle její největší hodnotou.“
„Koncert nabídl nejen svěží interpretaci klasické hudby, ale i ukázku hudebního mistrovství interpretů s pohlazením po duši.“
Svatováclavský hudební festival pokračoval koncerty mimo Ostravu a zavítal v pátek 8. září do Ludgeřovic. V tamním kostele zazněly skladby německých autorů, Schicksalslied – Píseň osudu Johannesa Brahmse a Mše C dur Ludwiga van Beethovena. Sólisty byli sopranistka Jana Sibera, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková, tenorista Tomáš Černý a basista František Zahradníček. Český filharmonický sbor Brno zpíval a Karlovarský symfonický orchestr hrál pod vedením dirigenta Ondřeje Vrabce.
V Ludgeřovicích, obci, která má jen asi pět tisíc obyvatel, se vypíná novogotický, rozlehlý kostel s nádherně vypracovaným zdobným interiérem. Obrovský prostor se chová jako rezonátor a vysoké klenby umocňují sílu zvuku, který se převaluje a o něco zpožďuje. Pro milovníka klasické hudby je tedy důležité, kam si sedne. Nejlepší poslech je uprostřed, v zadní části kostela, kde je čistě slyšet i nejjemnější piano.
První skladbou, která zazněla, byla Schicksalslied pro sbor a orchestr, op. 54 Johannesa Brahmse, již skladatel zkomponoval v roce 1871 na metafyzickou báseň německého básníka Johanna Friedricha Hölderlina Hiperions Schicksalslied. Oscilaci mezi životem „věčně blažených“ a životem pozemských, trpících bytostí, vyjádřil skladatel niternou, instrumentálně barevnou a dynamicky kontrastní hudbou, která citlivě vyjadřuje básníkovy verše. Stěžejní úkol zde připadá sboru, jehož hlavní devízou byla sametově měkká piana a zářivé soprány vznášející se do nadpozemských výšin. Dirigent Ondřej Vrabec vedl Karlovarský symfonický orchestr ke kontrastnímu vyjádření, od nízkých dynamik smyčců i dřevěných nástrojů k dramatickému vyjádření k accelerandu ve fortissimu, kdy dominovaly vedle smyčců žestě. Melodických částí se výrazově zhostily smyčce v čele s violoncelly, dřevěné nástroje i sametové lesní rohy, zejména v závěrečném ritardandu, ústícím do pianissima.
Druhou částí koncertu byla Mše C dur, op. 86 Ludwiga van Beethovena. Tu napsal skladatel v roce 1807, jen dva roky od bitvy u Slavkova, na objednávku knížete Nikolause II. Esterházyho a šlo o skladatelovu první velkou chrámovou kompozici. Pojal ji na tehdejší dobu velmi novátorsky, k nelibosti zadavetele, a dnes je právě tohle její největší hodnotou. Je zajímavé, že další provedení se konalo u minoritů v Opavě, kde je zachovaný opis díla.
V Ludgeřovicích se provedení ujalo vedle již zmíněného sboru a orchestru kvarteto renomovaných sólistů, které místní hudbymilovné publikum jistě zná z jeviště opery Divadla moravskoslezského. Tentokrát však zpívali jinak, zcela se podřídili výrazově mešnímu dílu a akustice chrámu a dali interpretaci niterný výraz i možnosti barevných nuancí svých hlasů. Sopranistka Jana Sibera dojímala něžnými, chvějivými piany i zářila krásnými výškami, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková svůj hlas vybarvila medovou barvou a vtiskla mu sametovou měkkost. Tenor Tomáše Černého se volně a zvučně vznášel prostorem a sytý bas Františka Zahradníčka ujišťoval o bezpečí.
V první části Kyrie začal sbor i orchestr z něžného piana a dirigent postupně pečlivě pracoval s dynamikou. Naproti tomu sborové Gloria přineslo attacca a subito oslavné fortissimo, načež následovala působivá fuga. Credo je příležitostí pro sbor, který ji využil euforicky, spolu s pěveckým kvartetem. Výrazné žestě, nářek klarinetu a následné basové sólo, připravily mocný zvuk sboru se závěrečnou fugou. Něžné Sanctus nejprve ve sborovém pianu, vystřídalo fortissimo v Osanna in excelcis, aby poté dalo prostor části Benedictus. Sólové kvarteto, vzácně barevně sladěné, si pohrálo s výrazivem. Závěrečná část Agnus Dei ohromovala dynamickou plasticitou, a vyústilo do mohutného Dona nobis pacem. Koncert nabídl nejen svěží interpretaci klasické hudby, ale i ukázku hudebního mistrovství interpretů s pohlazením po duši. Publikum festivalové vystoupení přijalo s vděčností a obdivem.
