„Jsme schopni se v krizových situacích spojit a hledat co možná nejlepší řešení a systematickou podporu umělců“
Svatováclavského hudebního festivalu se výrazně dotkla jarní „koronavirová kulturní krize“. Jakými cestami se ubíraly myšlenky ředitele a dramaturga SHF Igora Františáka během uplynulých čtyř měsíců?
Tato nešťastná doba poznamenala všechny oblasti lidské činnosti, a to na celém světě. Vzhledem k posledním týdnům a postupnému uvolňování vládních nařízení a restrikcí však vidím, že kultura je tradičně na chvostě všeho dění. Přestože byly super(hobby)markety otevřené a hemžily se lidmi, koncertní sály a divadla neměly možnost fungovat ve svém běžném provozu a naopak byly stále značně zatíženy nejrůznějšími nařízeními, které jim znemožňovaly jejich poslání. První světlo na konci tohoto temného období, kdy nebylo jasné, zda se vůbec budou moci rozsáhlejší kulturní akce uskutečnit a případně za jakých podmínek, vysvitlo až poměrně pozdě – až od 8. června se mohou konat akce pro 500 návštěvníků a nyní i bez roušek… Tím konečně naše celoroční práce dostává smysl.
SHF byl nucen zrušit celou jarní i letní řadu Hudebních výletů (13 koncertů) a také měnit původní dramaturgii velkého zářijového festivalu na ryze českou verzi. Několik měsíců jste s celým týmem plánovali, dolaďovali smlouvy i programy a nakonec musíte vše změnit – a v horším případě úplně zrušit s nejistou možností v přesunutí. Muselo to být přinejmenším demotivující…
Igor Františák
Už jsem se smířil s tím, že komplikovaná dvouletá práce na mezinárodním česko-polském projektu „Muzika bez hranic“ je pohřbena a plánovaná realizace 10 koncertů přeshraniční spolupráce zřejmě nadobro pryč. Do toho zrušení jarní a letní části v podobě 13 koncertů našeho celoročního cyklu „Hudební výlety“ nejsou žádným povzbuzením či radostí za naší celoroční přípravou včetně finančního zajištění těchto koncertů. Do toho můžu připočítat značná omezení v podobě finanční podpory soukromých subjektů či zrušení spolupráce několika měst a obcí, které SHF systematicky finančně podporovaly.
Po celou tuto dobu jsem byl se svým týmem navíc značně frustrován nejistotou z realizace tradičního zářijového termínu Svatováclavského hudebního festivalu. Původní mezinárodní rozměr našeho festivalu jsem musel již v průběhu dubna zcela přehodnotit a postavit novou koncepci dramaturgie v podobě ryze české verze. Je asi zbytečné uvádět, kolik času a komplikací při těchto zásadních změnách bylo. Podstatné je, že nyní máme zajištěnou novou dramaturgii, která si nezadá s tím nejlepším, co v letošním roce bude možné v České republice vyslechnout. Zároveň se mi tímto potvrdilo mé přesvědčení a dlouholetý záměr v tom, že řada českých umělců a souborů patří ke světové špičce a máme být tedy na co hrdí. Z této myšlenky se navíc zrodil zcela nový unikátní projekt „Spojeni hudbou“, kterým tři významné festivaly podporují přední české umělce, kteří v rámci projektu budou účinkovat. Namátkou mohu jmenovat Collegium 1704 a Václava Lukse, vokální soubor Cappella Mariana, Zemlinského kvarteto, pěvkyně Markétu Cukrovou a Hanu Blažíkovou nebo klavíristku, skladatelku a zpěvačku Beatu Hlavenkovou.
Nový projekt tří festivalů „Spojeni hudbou“, který přinese čistě národní hudební přehlídky, to je nadmíru pozitivní dopad této krize, která vládla heslem „společně to zvládneme“. Jaké podněty vás vedly k vytvoření této trojkoalice SHF – MHF Lípa Musica – Concentus Moraviae?
Naše festivaly spojuje nejen členství v České asociaci festivalů, ale i průsečíky dramaturgické a geografické s ohledem na ukotvení ve specifických příhraničních regionech Čech a Moravy.
Při společných video-konferencích jsme si upevnili názor, že propojení našich třech festivalů v podobě podpory českých umělců má smysl. Proto jsme začali intenzivně komunikovat a koordinovat jednotlivé koncerty a termíny. Výsledek je, myslím, více než vydařený a řada interpretů a souborů kvituje naši iniciativu s velkým povděkem. Jsem upřímně rád, že se opět ukázalo, že jsme schopni se v krizových situacích spojit a hledat co možná nejlepší řešení a systematickou podporu umělců, kteří si to rozhodně zaslouží. Sám jsem muzikant, a proto mám k tomuto řešení velmi blízko – sám tuto beznaděj a nejistotu v budoucnost na vlastní kůži stále pociťuji.
Programová nabídka letošního 17. ročníku SHF ovšem není znatelně poznamenaná krizí jako u ostatních nutně redukovaných festivalů, naopak se hemží opravdu světově uznávanými interprety jako jsou Jiří Vodička, Martina Janková, Mahan Esfahani či Pavel Haas Quartet a Collegium 1704. Kolik koncertů jste musel měnit a jakým způsobem se vám podařilo udržet takto vysokou laťku?
Zhruba třetinu koncertů letošní dramaturgie jsem musel převést na příští rok nebo rovnou zrušit. Například interprety velkých duchovních děl v podobě zahajovacího a závěrečného koncertu, věnovaných výročí Ludwiga van Beethovena, jsem nahradil českými umělci, kteří však i v rámci Evropy patří k absolutní špičce. Jak jsem již v minulých rozhovorech uváděl, náš festival má specifická privilegia a v jistém ohledu je velmi „friendly“ k přijíždějícím umělcům, kteří se k nám vždy rádi vracejí. S řadou z nich mě pojí osobní přátelství a kolegiální vztahy – nejsem pouze „hudebním manažerem“, ale především muzikantem, který se snaží ve všech směrech sloužit hudbě.
Děkuji za rozhovor.
(em)
