Elīna Garanča

Elīna Garanča pravidelně hostuje v prestižních operních domech a v koncertních sálech včetně newyorské Metropolitní opery, Královské opery Covent Garden v Londýně, mnichovské Bavorské státní opery, Německé opery v Berlíně a Vídeňské státní opery, ale také newyorské Carnegie Hall a londýnské Wigmore Hall. Dále vystupuje i na Salcburském festivalu a ve Festspielhausu v Baden-Badenu. Za svůj krásný hlas, inteligentní muzikantství a působivé jevištní ztvárnění si získala uznání kritiky i veřejnosti. Známá je zejména díky ztvárnění Bizetovy Carmen, za kterou si zasloužila i uznání NY Times, který o ní psal jako o „nejlepší Carmen za posledních 25 let…“. Mimochodem inscenace Carmen v MET byla vysílána ve více než 1000 kinech po celém světě a stala se jedním z nejsledovanějších a nejúspěšnějších představení „Live in HD“ Metropolitní opery.

Mezi její poslední zázavky patří nová inscenace Samsona a Dalily ve Státní opeře v Berlíně s Danielem Barenboimem, kde Elīna ztvárnila titulní roli, dále se vrátila do Metropolitní opery jako Marguerite ve Faustově prokletí. Během sezóny 2020/21 Elīna debutovala v roli Amneris ve Verdiho Aidě v Opéra national de Paris a jako Kundry ve Wagnerově Parsifalovi s Philippem Jordanem ve Vídeňské státní opeře. Během této sezóny 2021/22 Elīna debutovala jako Kněžna z Bouillonu (La Principessa di Bouillon) v Cileově Adrianě Lecouvreur ve Vídeňské státní opeře.
Její mezinárodní kariéru odstartoval úspěšný debut na Salcburském festivalu v roce 2003 (Annio, Mozart: La clemenza di Tito) pod taktovkou Nikolause Harnoncourta. Od svého debutu ve Vídeňské státní opeře (26. 1. 2003 jako Lola, Mascagni: Sedlák kavalír) se stala pravidelným hostem této scény a zapsala se do její historie mj. jako vynikající Oktavián (R. Strauss: Růžový kavalír) a Charlotte (Massenet: Werther). Vystoupila zde ve více než 150 představeních. Následovaly debuty v londýnské Covent Garden, Berlínské státní opeře ad. 12. 1. 2008 sklidila senzační úspěch při svém debutu v Metropolitní opeře v roli Rosiny (Rossini: Lazebník sevillský), tedy v roli, s níž již předtím excelovala v Evropě. K jejím stěžejním rolím se záhy přiřadila Bizetova Carmen v Covent Garden i v Metropolitní opeře. V sérii MET: Live in HD byla vystoupila nejen v Carmen (2010), ale také jako Angelina v Rossiniho Popelce (2009) a jako Sesto v La clemenza di Tito (2012). V roce 2015 se jako Carmen představila také v La Scale, kam se vzápětí vrátila jako Santuzza v Sedláku kavalírovi. S Annou Netrebko vytvořila snový pár v Belliniho opeře Kapuletti a Montekové (DVD Deutsche Grammophon, 2009) a v Donizettiho Anně Boleně ve Vídeňské státní opeře (rovněž DVD Deutsche Grammophon, 2011).

V roce 2022 bude vystupovat na různých festivalech a galavečerech po celé Evropě, Americe a východní Asii. Jako vyhledávaná koncertní pěvkyně vystupuje na koncertech s dirigenty Danielem Barenboimem, Riccardem Mutim, Gustavem Dudamelem, Paavem Järvim a svým manželem, gibraltarským dirigentem Karlem Markem Chichonem.
Nahrává od roku 2005 exkluzivně pro Deutsche Grammophon. Získala čtyři ocenění ECHO Klassik: „Zpěvačka roku“ v roce 2007, „Zpěvačka roku“ v roce 2010 a „Sólová nahrávka roku“ za nahrávku Romantique (2012) i Meditation (2015). Její album Sol y Vida vyšlo v květnu 2019 a kritici jej jednomyslně ocenili. Gramphone napsal: „Garančin výběr okázalých středomořských a latinskoamerických písní je výbornou volbou pro její pro její zralý hlas a jeho okouzlující zabarvení.“ V listopadu 2020 vydala své první sólové recitálové album obsahující Schumannův písňový cyklus Frauenliebe und Leben a výběr Brahmsových písní, dále následovalo album „Live from Salzburg“ vydané v prosinci 2021, které dokumentovalo dvě pozoruhodné události na Salcburském festivalu v létě 2020 a 2021 s Vídeňskými filharmoniky a Christianem Thielemannem.

Elīna Garanča se narodila v hudební rodině v Rize. Zpěv studovala na Lotyšské hudební akademii pod vedením své matky, ve studiu pak pokračovala ve Vídni, Amsterdamu a v USA. V roce 1999 vyhrála Pěveckou soutěž Mirjam Helin v Helsinkách a o dva roky později se stala finalistkou Světové pěvecké soutěže BBC Cardiff Singer. Byla zvolena Pěvkyní roku 2010 časopisem Musical America a ve stejném roce získala tentýž titul i v rámci cen MIDEM Classical. V roce 2013 jí byl udělen rakouský titul Komorní pěvkyně. V témže roce vydala knihu Wirklich wichtig sind die Schuhe („Skutečně důležité jsou boty”, rakouské nakladatelství Ecowin Verlag), v níž pěvkyně vysvětluje: „Aby se má duše a můj hlas mohly vznášet, musí se mé nohy cítit volně.”

elinagaranca.com