Ladislava Košíková je absolventkou Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Divadelní fakulty JAMU v Brně, obor Taneční umění. Věnuje se choreografii, režijní práci i pedagogické činnosti v oblasti tance a pohybové výchovy. V současné době vyučuje tanec na JAMU v Brně, taneční výchovu a jevištní pohyb na Pěveckém oddělení Konzervatoře Brno, kde se podílí na projektech Operního studia a také gestiku a pohyb na Fakultě multimediálních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
Svým přístupem k tanečnímu umění, jeho tvořivým předáváním a osobitým scénickým ztvárněním získala nejen pro tanec, ale umění obecně, mnoho svých žáků. Řada z nich vystudovala tanec na středních a vysokých uměleckých školách, věnuje se tanci profesně, či působí jako učitelé TO ZUŠ.
S tanečním studiem ZUŠ a dětmi Hradišťánku vytvořila v roce 2002 pro Českou televizi taneční kompozici Rok na vsi na hudbu Jiřího Sternwalda (režie Radovan Urban).
Od r. 1992 je choreografkou, následně pak (od r. 1999) uměleckou vedoucí taneční složky souboru Hradišťan.
Tanečně hudební pásma, jež v autorské spolupráci s Jiřím Pavlicou vznikala od 90. let min. století, jsou první svého druhu, kde opouští tradiční podání folkloru a vytváří svůj způsob využití folkloru jako inspiračního zdroje. Ve scénických pořadech, mezi něž patří např. Biblická zastavení (1992), V proměnách času (1994), O Slunovratu, aneb o tom, co bývalo a znovu kdysi bude (1998), O člověku (a jeho ctnostech a neřestech) (1999), Skrytá tajemství (1995), Zpívání o lásce (2002), Třikrát je člověk (2010), Studánko, rubínko (2009), se odklání od tradičního folklórního pojetí a přechází k volnějšímu scénickému ztvárnění. Čerpá jak z hlubokých znalostí lidového tance a lidové tanečnosti obecně, tak z poznání scénického tance a široké škály tanečních technik. V jejím pojetí se lidový tanec stává inspirací pro nová sdělení vyjadřovaná soudobým jazykem, zároveň však s pevnou vazbou na filozofii a etiku lidové kultury. Vědoma si úžasného historického potenciálu našeho kraje, dědictví slovanské kultury našich předků a cyrilometodějské tradice, ožívá v jejích choreografiích řeč dávných symbolů a základní principy bytí a nebytí člověka tak získávají nadčasový charakter.
Pod jejím vedením taneční soubor Hradišťan dosáhl profesionální úrovně a svým širokým uměleckým záběrem přesáhl hranice regionu. Svědčí o tom spolupráce na hudebně tanečních projektech s předními hudebními tělesy ( např. Filharmonie B. Martinů – Zlín, Pražská komorní filharmonie, Ensemble Baroque, Musica Bohemica, Slovácký komorní orchestr, Slovanský komorní ansámbl, Societas Incognitorum), na kterých se L. Košíková podílí režijně a choreograficky. Vzpomeňme např. středověkou satirickou fresku Žákovské vigilie J. Krčka, Českou mši vánoční J. J. Ryby, Kytici B. Martinů, Svatby I. Stravinského, Catulli Carminu C. Orffa, Izaiášovo proroctví, Polní mši a Horu tří světel od B. Martinů, tanečně hudební revue Claudio Monteverdi a České země, Moravský kabaret… S tím je spojeno i účinkování na prestižních hudebních festivalech jako Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Janáčkův máj, Janáček Brno, Znojemský hudební festival, Festival ICCN v Jižní Koreji a další…
Za zmínku stojí její choreografická spolupráce s orchestrem Wiener Philharmoniker na komponovaném pořadu z děl B. Smetany a A. Dvořáka, který dirigoval světoznámý Nicolaus Harnoncourt. Z jejího zahraničního působení také choreografie Janáčkovy opery Její pastorkyňa na Mezinárodním hudebním festivale v Salcburku (dir. Sir John Eliot Gardiner)
V roce 2018 opět navázala na spolupráci se zlínskou Filharmonií B. Martinů a společně s tanečním souborem Hradišťan a dir. S. Vavřínkem vytvořila hudebně taneční projekt Na plese národů Rakouska-Uherska, který byl slavnostně uveden k Evropskému roku kulturního dědictví 19. září 2018 v Kroměříži ku příležitosti mezinárodní konference „Zrod současného Středoevropana“, kde zazněly skladby pocházející z různých koutů někdejšího rakouského mocnářství vycházející z kořenů národní kultury jednotlivých národů. Následně pak znovu obnovený projekt Kytice v roce 2019 je pokračováním dlouhodobé spolupráce obou těles.
Ladislava Košíková choreograficky spolupracuje s operními i činoherními režiséry na našich předních divadelních scénách (ND Praha, ND Brno, MD Zlín, NDM Ostrava, Slovácké divadlo, JD České Budějovice, Divadlo Husa na provázku, Radost Brno, Divadlo Liberec a další) např. s Jiřím Nekvasilem (Madama Butterfly, Dvě vdovy, Chytračka), J. A. Pitínským (Gazdina roba, Maryša), Ivo Krobotem (Babička, Večer Tříkrálový), Břetislavem Rychlíkem (Gazdina roba, Rok na vsi), Igorem Stránským (Naši furianti, Vojnarka, Babička), Vladimírem Morávkem (Rusalka, Leoš, aneb má nejvěrnější), Hanou Mikoláškovou (Malované na skle, Dřevo promluvilo), Magdalenou Švecovou (Rákoš Rákoczy, Prodaná nevěsta), Tomášem Pilařem (Carmen), Lindou Keprtovou (Její pastorkyňa, Příhody lišky Bystroušky) a dalšími.
Významná je také její režijní práce na operní scéně. Pro Hudební festival Znojmo režírovala Combattimento C. Monteverdiho, oratorium E. Cavalieriho Svár duše s tělem a v divadle F. X. Šaldy v Liberci Bizetovy Lovce perel.
Fotogalerie
