Český hudebník pohybující se mezi Českem a Skandinávii. Expresivní muzikant s osobitým zvukem. Neotřelý komponista a vypravěč hudebních příběhů. Lídr několika mezinárodně úspěšných projektů a citlivý inovátor. To vše je Luboš Soukup – český jazzový saxofonista, klarinetista a skladatel, který roku 2010 zavítal do dánské Kodaně. Tam ho přivedla touha poodhalit závěs skandinávské hudby, načerpat svěží inspiraci a navázat nové kontakty. Od té doby se pohybuje mezi českou a dánskou scénou a snaží se tyto scény propojovat. Luboš úspěšně dokončil magisterské studium na hudební akademii Rytmisk musikkonservatorium v Kodani, kterému předcházelo studium na VOŠ J. Ježka v Praze a na Akademii Muzyczne K. Szymanowskiego v Katovicích v Polsku.
Luboš Soukup pravidelně vystupuje na mezinárodních jazzových festivalech. Vede ambiciózní kapelu Luboš Soukup Quartet a nový skandinávský band Machina Mundi. Od roku 2019 se také stará o Freetown Quartet. V minulosti působil např. v elektro-akustické kapele Points–Rataj Quintet, triu Hornscape, v projektu Points Septet, v MAdHAs, česko-polském kvintetu Inner Spaces a kapele Live Foyn Friis Quintet. Je jedním z šesti skladatelů pražského sdružení Prague Six, které komponuje pro šestnáctičlenný ansámbl Concept Art Orchestra, ve kterém Luboš Soukup také hraje.
V roce 2011 se stal prvním stipendistou benefičního projektu Chocomusic, který je financován festivalem Struny podzimu a Nadací O2 a přispívá na zahraniční studium. Roku 2017 obdržel v Dánsku od DMF prestižní cenu Objev roku, na kterou ho nominovala a kterou mu také předala dlouholetá spoluhráčka Milese Davise Marilyn Mazur.
Luboš Soukup dosud vydal dvanáct desek s vlastní hudbou. Jedním z jeho nejambicióznějších projektů bylo album s názvem Through the Mirror, které natočil v roce 2013 se 14-členným ansámblem. O čtyři roky později vydal album Země, na kterém hostuje hvězda současného jazzu kytarista Lionel Loueke. Obě desky byly vybrány v Anketě Českého rozhlasu jako nejlepší jazzová alba roku.
Ačkoliv je jeho tvorba inspirována řadou jazzových i klasických velikánů, nachází si po letech hraní a psaní hudby svůj vlastní osobitý styl. A je to právě jeho expresivní styl hraní, sytý zvuk saxofonu a odvaha dotýkat se hudebních extrémů, které spoluhráči i publikum zvláště oceňují. Jeho autorské skladby znějí blízce, ale přesto jsou odlišné od všeho, co znáte. Jeho hudba je synonymem světa fantazie, ve kterém prostřednictvím muzikantů ožívají malé i velké příběhy.
Fotogalerie
+2 fotografie
