Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jubilejní ročník Svatováclavského hudebního festivalu Best of SHF bude podle organizátorů jedinečný. Dramaturgie letošního 20. ročníku je přehlídkou toho nejlepšího, co festival v minulých letech přinesl. Podrobnosti se dozvíte už za chvíli od ředitele festivalu a profesora Igora Františáka. Dobrý den, vítejte.
Igor Františák, ředitel festivalu: Dobrý den, děkuji za pozvání.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane profesore, pojďme si nejdřív říct něco o Vás. Tohle jsme nikdy neotevřeli, tuhle schránku. Vy patříte k nejznámějším českým klarinetistům a špičkovým hráčům na historické dechové nástroje, v závěru loňského roku jste získal profesorský titul pro obor hudební umění Klarinet. Plníte si své sny?
Igor Františák, ředitel festivalu: Já už jsem si všechny sny splnil a i nadále si je plním. Jak muzikantské, tak i osobní. Po hráčské stránce to, že jsem mohl převzít pomyslné žezlo po mém profesoru panu doc. Vítkovi, který mě celou dobu školil v klarinetu, ať už na konzervatoři nebo potom na vysoké škole a poté mi právě předal to pomyslné žezlo a svou třídu. Jsem velice rád, že mohu pokračovat v jeho tradici. Práce se studenty je naprosto úžasná, naplňuje mě to. Samozřejmě i hráčsky. Koncerty, převážně teda komorní muzika, kdy hraju nejčastěji s českými smyčcovými quartety ať už je to Zemlinského Quarteto nebo s klavíristy s mými blízkými přáteli, to je něco, o čem jsem snil jako malý kluk a stalo se to.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy máte hodně nabitý pracovní kalendář, když se třeba blíží Svatováclavský hudební festival, jak Váš den vypadá?
Igor Františák, ředitel festivalu: Vypadá to různorodě. Je to takový nekončící systém. Konkrétně u festivalu to není jenom to, že připravujeme festival, ale je to i příprava následujícího ročníku, protože v září už začínají granty a musíme vypisovat různé žádosti, abychom mohli realizovat další rok. V podstatě už plánuju další rok, protože ty velké hvězdy a významné orchestry a ansámbly a zpěváky a instrumentalisty, které se sem snažíme dostat, s některými námluvy trvají opravdu dlouhý čas. Někdy dva až tři roky. A zpětně dochází k vyúčtování předešlého roku.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jsem řekla, že hrajete na historické i na současné nástroje. Vysvětlete našim divákům, jaký je rozdíl mezi tím hrát na historické nástroje a na současné.
Igor Františák, ředitel festivalu: Pochopit podle mě akustiku a filozofii hry na nástroj. Jedna věc je chápat, jak na ten nástroj hrát a druhá jak interpretovat muziku. Já se tomu věnuji, řekněme, intenzivněji posledních deset let, ale zamiloval jsem se do toho s našim Svatováclavským hudebním festivalem, protože jsem jako první začal do našeho regionu zvát ansámbly, které se specializují na dobový provoz staré hudby. Některé z nich se dokonce za tu dobu staly našimi rezidenčním ansámbly jako Collegium 1704 s Václavem Luksem, který každoročně zdobí naše koncerty a letos vystoupí na dvou fantastických projektech barokní hudby. Nebo Jana Semerádová s Collegium Marianum, ti letos přijedou představit Händelovu barokní operu Acis a Galatea společně se souborem Buchty a loutky. Bude to unikátní představení a zároveň derniéra v nádherném opavském kostele sv. Václava. Měl jsem možnost slyšet tyhlety ansámbly, které přivážely hudbu a prováděly je na nástroje, které v mnoha případech byly velice, řekněme orientální nebo netradiční. Netvrdím, že orientální ve smyslu toho, že by pocházely z Asie, ale orientálně ve smyslu zvuku. Jako je chalumeau nebo barokní hoboje, anebo dulciany a viola da gamba. Nástroj, který možná člověk dneska slyšel poprvé. Když jsem slyšel jejich zvuk, tak jsem tomu absolutně propadl a začal jsem se pídit po tom, jak je to s těmi klarinety. Informace, které jsem tenkrát dostával na konzervatoři byly po teoretické stránce „jak vznikal klarinet“. Takové informace byly pro mě, protože jsem zvídavý člověk, nedostatečné. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem se seznámil s vynikajícím nástrojářem Rudolfem Tutzem, který žil v Innsbrucku a kterého jsem pravidelně několikrát v roce navštěvoval. Ten vystavil všechny moje nástroje, ať už barokní nebo klasicistní klarinety. Začal jsem na ně hrát, takže bylo to takové zkoumání, trochu jako autodidakt, ale vzhledem k tomu, že už jsem byl, řekněme zručný klarinetista, tak to šlo rychleji. Není to jenom o tom naučit se hrát a používat správné hmaty a správně do toho foukat, ale spíše pochopit tu filozofii hudby. To, jak to mohlo znít a jakým způsobem se sonorita toho nástroje má správně vytvářet, aby rezonance krásně plynula k posluchačům.
