Svatováclavský hudební festival je v plném proudu. Uplynulé koncerty ukázaly první lahůdky vybrané dramaturgie. Zahajovací koncert opanovalo mimořádné provedení Brahmsova Německého requiem, skvělý ohlas publika provázel také vystoupení orchestru Collegium 1704 a nejinak tomu bylo během koncertu altistky Belly Adamové, jejíž sugestivní interpretaci doprovodilo proslulé Wihanovo kvarteto. SHF je však teprve v záběhu a dostává se do pořádného tempa. Ať nemusíte chodit pro inspiraci daleko, zeptali jsme se na další festivalové koncerty těch nejpovolanějších: Evy a Igora Františákových, kteří festival pořádají s opravdovou láskou.
Svatováclavský hudební festival letos slaví význačné jubileum. Dvacet let je už důvodem k zamyšlení. Dali jste si s ohledem na letošní ročník nějaká předsevzetí? Třeba dalších dvacet let spolu a s festivalem?
Eva: Na jubilejní ročník jsme se snažili opravdu připravit vše, co jsme si megalomansky předsevzali. Vzhledem k tomu, že festivalový tým tvoří celoročně pouze tři osoby, tedy vytížený klarinetista a pedagog a dvě matky na rodičovské, festivalem opravdu žijeme každý den. Jsme perfekcionisté, každý na svém poli působnosti, a pracujeme nad naše maxima. Aktuálně dobíjíme energii tou znějící hudbou a setkáními s nadšenými posluchači i umělci, kteří se u nás cítí dobře – a to je podstatné.
Igor: Těch uplynulých dvacet let je skutečně spousta práce a tisíce hodin strávených nad vylepšováním a dolaďováním i těch nejmenších detailů. Věřím, že tato poctivá práce je za námi vidět. V tom rozhodně plánuji pokračovat a vzhledem ke skutečnosti, že od příštího roku již Svatováclavský festival nebude realizovat své koncerty striktně v sakrálních prostorách, se nám otevírá nová výzva. A to precizovat jednotlivé projekty, kdy dojde k propojení atraktivních prostor (zámky, muzea aj.) se špičkově interpretovanou hudbou, a navíc se je budeme snažit doplnit ještě o další „zážitky“.
Festival má za sebou několik prvních koncertů, ale také festivalový open – air, který byl letošní novinkou. Jak se tato novinka osvědčila?
Eva: Letos jsme začali už výstavou fotografií Ivana Korče v rámci Galerie Venku, z této spolupráce mám velikou radost a vlastně i krásné odezvy od různých lidí, kteří ji od června zaznamenali. Během festivalu ji ještě přesunujeme mezi evangelický kostel a konzervatoř. Následoval open air v centru Ostravy, což bylo velice příjemné odpoledne vrcholící koncertem pod hvězdami na Kuřím rynku – shodli jsme se, že to bylo jako se na chvilku ocitnout ve Vídni… jiný svět.
Igor: Mám velikou radost ze startu festivalu, protože první dva koncerty byly skutečně skvělé – myslím, že si nemůžeme přát lepší zahájení. Ohlasy publika jsou mimořádně pozitivní, jejich vřelé přijetí a spontánní aplaus vestoje, krásné počasí – prostě všechno, jak má být.
O víkendu zazní klenoty komorní hudby. Houslista Josef Špaček a violoncellista Tomáš Jamník (sobota 9. 9., Orlová) představí své mimořádné loňské album Paths. Pro mne osobně jde o splněný sen, jejich společnou desku považuji za jeden z nejdůležitějších komorních milníků posledních let. V jakém programu se představí?
Igor: Ano, především půjde o prezentaci jejich programu na vydaném CD s hudbou českých autorů 20. století, které rovněž považuji za mimořádně úspěšný projekt. Mezi tyto skladby jsem vtěsnal úžasné kompozice Johanna Sebastiana Bacha pro sólové housle a sólové violoncello, ve kterých prokážou oba umělci své přednosti komorních hráčů a energicky naplněného temperamentu, ale rovněž rovinu „bachovsky“ umírněného a precizního stylu.
Přijíždí také saxofonové kvarteto The Whoop Group, můžete je více představit?
Eva: Stejně jako duo Špaček a Jamník, také „Whoop“ vystoupí v sobotu – a oba špičkové koncerty se dají tedy s krátkým přejezdem mezi Orlovou a Dětmarovicemi zvládnout. Věřím, že energická čtveřice saxofonistů bude pro mnohé zážitkem, protože se jedná o mladé kluky, kteří zkrátka milují to, co dělají – popularizují klasickou hudbu ve vlastních aranžmá, a to na takové úrovni, že jsou už nyní opravdu celosvětově uznávaní.
Dva špičkové soubory už na festival v minulosti zavítaly a otevřou příští festivalový týden: Baborák Ensemble a Terra Nova Collective. Čím jsou jejich letošní vystoupení zajímavá?
Igor: V obou případech se jedná o orchestrální projekty, ve kterých oba dirigenti vystoupí rovněž v roli sólistů na své „unikátní“ nástroje. Na prvním z nich to bude světově uznávaný hudebník a hornista Radek Baborák, který se svým komorním orchestrem složeným z nejlepších „smyčcařů“ představí virtuózní Stichův koncert pro lesní roh (bude hrát na natur horn – přirozený lesní roh), avšak stěžejní skladbou tohoto večera bude fantastická kompozice Richarda Strausse Metamorfózy psaná pro 23 smyčců a dokončená po konci druhé světové války. Krátce po jejím dokončení si Strauss do svého diáře poznamenal: „Nejstrašnější období lidské historie je u konce. Dvanáct let vlády nelidskosti, ignorance a antikultury největších zločinců, během nichž̌ zaniklo 2000 let německého kulturního vývoje.“
O dva dny později na tomtéž místě (Ostrava-Pustkovec) představí třicetičlenný orchestr hrající na dobové nástroje hudbu velikánů vídeňského klasicismu Mozarta a Haydna v konfrontaci s kompozicemi vlámských klasicistních skladatelů, kteří ve své době patřili ke skutečných „hvězdám“, ale dnes jsou téměř zapomenuti. A právě Vlad Weverbergh se snaží tuto historickou „křivdu“ napravit v podobě znovuoživování hudby těchto autorů. Vlad Weverbergh rovněž vystoupí v roli sólisty, kdy na dobovém klasicistním basetovém klarinetu uvede slavný klarinetový koncert Wolfganga Amadea Mozarta v jeho originální podobě.
Nechybí ani velmistři svého nástrojového obsazení: Pavel Haas Quartet strhuje muzikalitou, která jde až na dřeň. Co bývá na jejich provedení tak jedinečné a s jakou hudbou se blýsknou letos?
Eva: Osobně považuji každý koncert Pavel Haas Quartetu za malý svátek. Jejich mimořádná úroveň, preciznost v sebemenších detailech a záchvěvech nálad jde ruku v ruce s opravdu strhujícím projevem. Podobně jako třeba interpretace Jiřího Vodičky na mě působí jako vzrušující energetická bomba, jejíž účinek vede k nezapomenutelnému zážitku. Vybavuji si jasně, jak jsem během studia muzikologie dostala v roce 2006 jejich album s Janáčkovými Listy důvěrnými a poslouchala jsem tento kvartet několik týdnů stále dokola a prostě si jej zamilovala i díky nim. Na Svatováclavský hudební festival jezdí s pravidelností od roku 2007, kdy v podstatně jejich hvězda letěla prudce nahoru – nyní jsou téměř termínově nedosažitelní, ale přesto přijeli s programem Suk / Korngold / Dvořák. Za mne nezbývá než dodat: jeďte do Albrechtic u Českého Těšína třeba i na kole. Bude to stát za to.
Mnoho koncertů jsme ještě nezmínili. Které si určitě nenecháte ujít, pokud to rodina a pracovní povinnosti dovolí?
Eva: Sestavili jsme zmiňovaný prodloužený víkend 15.–17. září exkluzivní nabídku: velkolepý projekt Barvy Francie, kde zazní hned dva písňové cykly Berlioze a Ravela pro mezzosoprán. Těším se na temperamentní a dramaticky nadanou Isabelle Druet, která je bude s PKF – Prague Philharmonia interpretovat. Následovat bude zmíněný koncert Pavel Haas Quartetu a Balet v kostele, který jsem zažila už v roce 2018 a který budu chtít zažít klidně ještě dvakrát! Na půdorysu Janáčkových komorních skladeb totiž Pražský komorní balet dokázal v působivé zkratce vystavět celý příběh Její pastorkyně. Jako někdejší operní dramaturgyně jsem byla opravdu uchvácena jejich pojetím. S radostí očekávám toto uvedení, navíc v našem oblíbeném kostele sv. Václava v srdci Ostravy. A neděle, ta bude rozkročena mezi Bystřici s Ewaldem Danelem a Frýdek-Místek s Collegiem 1704 a Lucile Richardot. Musím přiznat, že pokud mi to můj aktuální stav „2in1“ dovolí a moje maminka se nezblázní z hlídání dvou našich malošků, stihnu všechny tyto krásy v opravdovém festivalovém modu – a to je něco, co už jsem tři roky nezažila a moc mi to chybí! (smích)
Co byste popřáli festivalu k jeho dvacátinám?
Eva: Svatováclavský hudební festival je nadneseně řečeno Igorovo nejvíce opečovávané dítě. Přeji festivalu, aby další dekády prožíval zdravý a silný růst, měl stále skvělé zázemí ve své rodině i přátelích, neustále byl nadšený z nových věcí, ale přitom ctil opravdové hodnoty. A reálně co víc – přeji mu vzrůstající renomé i mezi největšími tuzemskými festivaly, které jsou stále financovány diametrálně odlišně a mohou si tedy dovolit projekty, které, pokud je umíte dobře realizovat, mohou oslnit. A my je dobře realizovat umíme.
Igor: Já bych rád popřál nám všem dalších krásných dvacet let plných radosti ze setkání a kvalitní muziky!
