Kostel sv. Jana a Pavla ve Frýdku-Místku hostil v neděli 17. září 2023 v rámci Svatováclavského hudebního festivalu francouzskou zpěvačku Lucile Richardot a Collegium 1704, kteří si pro toto pozdní odpoledne připravili program složený výhradně z děl Antonia Vivaldiho.
Collegium 1704 v čele s Václavem Luksem zavítal na letošní Svatováclavský hudební festival již podruhé, tentokrát v komornějším instrumentálním obsazení, zato posilněn dvěma klávesovými nástroji – cembalem a varhanním pozitivem. K oběma v průběhu koncertu usedal Václav Luks, aby během hry zároveň s lehkostí řídil tep celého ansámblu, který jako vždy hrál naprosto skvěle.
Hlavním a jediným jmenovatelem celého koncertu byl tentokrát barokní skladatel Antonio Vivaldi. Z díla tohoto italského génia z přelomu 17. a 18. století, zároveň vynikajícího houslisty, který po sobě zanechal řadu instrumentálních i vokálních skladeb, byly jako těžiště nedělního programu zvoleny dvě nejznámější vokální chrámové skladby – Stabat Mater a Nisi Dominus. Pěveckou hvězdou večera, jež se ujala jejich interpretace, byla Lucile Richardot, francouzská mezzosopranistka, zaměřující se na mezinárodních pódiích na provádění staré hudby i moderního repertoáru.
V první části koncertu zazněla v jejím podání skladba Stabat Mater určená pro nižší ženský hlas. Toto originální zpracování, zkomponované Vivaldim v roce 1712 pro farnost kostela Santa Maria della Pace v Brescii, se vyznačuje pravidelnou stavbou a skrytou symbolikou čísla tři. Bolestnou melancholii, jež prokvétala ve zpěvaččině hlasu, krásně rozeznívala tónina f moll, v níž je tato skladba napsána. Kromě závěrečného Amen se jednotlivé uzavřené části odvíjely v pozvolném tempu legátových frází, které Lucile Richardot vycizelovala do nejjemnějších pianissim.
Druhou a závěrečnou vokální skladbou večera byl zhudebněný žalm Nisi Dominus. Také v něm zpěvačka, dokonale ovládající svůj dech, s nadhledem odvíjela hedvábnou linku svého hlasu, do které měkce a jakoby mimochodem rozsévala náročné koloratury s instrumentální přesností. V tomto duchu vyzněla okouzlující lyrická árie Cum dederit, jež se odvíjela v jemné komunikaci s instrumentálním doprovodem, stejně jako část Gloria Patri, v níž napsal Vivaldi nádherný part pro sólovou violu d’amore.
Z Vivaldiho instrumentálních skladeb zařadilo Collegium 1704 v úvodu koncertu třívětou Sinfonii italského typu s kontrastními větami (Allegro – Andante – Presto), kterou zkomponoval jako předehru ke své opeře Arsilda, regina di Ponto. Druhý instrumentální vstup, který tvořil předěl mezi pěveckými skladbami, patřil Concertu in g per archi, jenž je tzv. „ripieno concerto“, koncertem bez sólových nástrojů, vyznačujícím se variabilitou detailně propracovaných kontrapunktických technik. Instrumentální vstupy velmi efektně odlehčovaly tíhu sdělení vokálních partů, přičemž zvuk komorního orchestru, jak je již u Collegia 1704 zvykem, byl precizní, místy až průzračný, vyrovnaný v tutti i v komorních místech. Také rozhodnutí Václava Lukse ujmout se hry bassa continua, během níž decentně dirigoval celý ansámbl, byl pro celek velice přínosný, neboť umožnil větší intimitu produkce.
Lucile Richardot a Collegium 1704 připravili posluchačům v dokonalé souhře nádherný produchovnělý podvečer, v němž představili Vivaldiho jako skladatele tíživě niterných i jásavě odlehčených skladeb.
