Německé requiem Johannese Brahmse je pro slavnostní a mimořádné příležitosti ideální volbou. V nastudování Filharmonie Brno, Českého filharmonického sboru Brno a sólistů pod taktovkou dirigenta Rolanda Kluttiga vyznělo v úterý na startu Svatováclavského hudebního festivalu delikátně. Šlo o velmi důstojné zahájení jubilejního ročníku, který jeho pořadatel Igor Františák před dvaceti lety doslova vydupal ze země.
Německé requiem sice patří do první etapy Brahmsovy tvorby, přesto je považováno za jeden z vrcholů hudby 19. století. Zároveň je to symbolický klíč k poznání jeho osobnosti. Svatováclavský hudební festival se k této velkolepé duchovní skladbě německého mistra neodhodlal poprvé. Německé requiem zaznělo například v roce 2017 pod taktovkou Ondřeje Vrabce, který tehdy dirigoval Filharmonii Brno a Český filharmonický sbor Brno. Stejní aktéři byli přítomni v úterý, tentokrát pod taktovkou německého dirigenta Rolanda Kluttiga. V sólových rolích se představila sopranistka Marie Smolka a barytonista Markus Butter.
Brněnská filharmonie rozezněla rozsáhlou kompozici s velkým porozuměním. Soustředěně a citlivě v tišších pasážích, s patřičnou vehemencí a monumentalitou tam, kde si o to říkala povaha díla. Kluttigovo nastudování se příjemně vyhnulo vnější okázalosti, jakoby vyrůstalo přímo z osobního prožitku a soustředění. Místo efektního patosu dirigent vedl orchestr k čistým liniím a nelomeným barvám.
Kluttig směřoval Filharmonii Brno k interpretaci, která zohlednila Brahmsovu lyrickou fantazii, ale zůstala na půdě jistoty a trpělivosti. Žádný z nástrojů nedominoval, šetrná instrumentace využila orchestrální tembry nanejvýš citlivě.
