Ohňostroj vokální i instrumentální virtuozity na Svatováclavském hudebním festivalu

„Z Händelova díla tryská nadšení a obdiv ke krásám věčného města.“

„Zelenkova hudba je strhující a opravdivá, navíc ji soubor hrál s maximálním zaujetím.“

„Závěrečná část Dona nobis pacem byla prubířským kamenem pro sbor, který zde spolu s orchestrem předvedl skutečné mistrovství. Fuga běžela neúprosně a vzpínala se v intonačních i dynamických vlnách až do vrcholné prosby – Daruj nám pokoj.“

 

Na druhém festivalovém večeru Svatováclavského hudebního festivalu se představily špičkové barokní soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 dirigenta Václava Lukse. Pod názvem Ohňostroj vokální virtuozity uvedli nejprve skladbu Georga Fridricha Händela Dixit Dominus a poté Missu Omnium Sanctorum českého skladatele, působícího v Drážďanech, Jana Dismase Zelenky. Oslnivý večer se odehrál v prostoru Evangelického Kristova kostela v Ostravě ve středu 6. září.

Soubor Collegium 1704 sestává z jednadvaceti hráčů na originální nástroje, z nichž všichni jsou mistry svého řemesla. Jejich souhra je stoprocentní, intonační výkyvy neslyšitelné a výrazově jsou dokonale sehraní. Pěvecká část Collegium Vocale 1704 čítala v ten večer osmnáct pěvců, z nichž téměř každý je schopen se zhostit sólového partu, což se také děje. Tento ukázněný a profesionální přístup je obdivuhodný a souzní s pokorou a samozřejmou profesionalitou barokní doby.

Jako první zazněla skladba Georga Fridricha Händela Dixit DominusHWV 232, která je výsledkem autorova pobytu v Římě, kde také dílo v rámci velikonočních nešpor zaznělo poprvé. Z díla tryská nadšení a obdiv ke krásám věčného města i hluboká zbožnost, vyjádřené zvukomalebnou hudbou, rozdělenou do osmi částí. První část, Dixit Dominus, zahájil energický vstup orchestru a následoval mohutný nástup sboru. Druhá část Virgam virtutis kontrastovala něžně sólovým altovým vstupem, pokorným a měkkým podáním Kamily Mazalové za doprovodu bassa continua. Tecum principum, třetí část, patřila sopránovému sólu v podání Terezy Zimkové, která tuto líbeznou melodii obdařila sladkým, zvonivým sopránem. Čtvrtá část, Juravit Dominus et non paenitebit eum, byla provedena sborem dramaticky a s pečlivě vypracovanou dynamikou. Pátá část, Tu es sacerdos in aeternum, byla rozdělena na dvě linie a precizně polyfonně podaná opět s důrazem na dynamické odstínění. Šestou část, Dominus a dextris tuis, zahájilo hutné i sametově měkké basové sólo v podání Tadeáše Hozy, načež pokračovala velebnou sborovou částí Judicabit in nationibus, kdy z plného toku polyfonní hudby občas „vykoukly“ jednotlivé sólové hlasy. V sedmé části De torrente in via bibet se vzájemně podporovaly dva svítivé soprány Terezy Zimkové a Pavly Radostové, které se předháněly ve sladkosti a záři témbru svých hlasů, při spolehlivé podpoře oktetu pánské části sboru. Závěrečná část Gloria Patri byla vyvrcholením skladby, sbor se předvedl objemem zvuku a dramatičnost přinesla komplikovaná polyfonie, dokreslovaná zvukomalebnými koloraturami. Výsledkem byl monumentální zvuk stále neúprosně spěchajícího hutného hudebního proudu, podporovaného výraznou artikulací.

Po krátké přestávce – hudebníci ji využili k upřesnění ladění svých nástrojů, přičemž všichni zůstali na svých místech – večer pokračoval skladbou českého skladatele, jenž svůj život zasvětil službě na dvoře saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Silného. Sama osobnost Jana Dismase Zelenky je dosud zahalena v mlze, ze které vystupují jen některé obrysy, jež dávají tušit, že šlo o významnou osobnost tehdejšího hudebního světa. Provedená Missa Omnium SanctorumZWV 21 je jeho vrcholným dílem a poslední mešní kompozicí. „Zelenka spojuje zcela originálním způsobem inspiraci renesanční a raně barokní polyfonií s moderní operní řečí a osobitým řešením propojení liturgických textů s jeho vizionářskou hudbou,” tvrdí dirigent Václav Luks v programu ke koncertu. A opravdu, Zelenkova hudba je strhující, dramatická a opravdivá, navíc soubor ji hrál s maximálním zaujetím v pevné souhře a jednotném frázování. První část Kyrie zahájil sbor, aby vzápětí dal prostor tenoru Ondřeje Holuba, který se ho zhostil příjemným témbrem a přirozeným výrazem. Následující část Gloria zahájil orchestr a brzy dal prostor sboru i opět sólovému tenoru; poté na sebe strhly pozornost jasné soprány. Sólo Heleny Hozové zaujalo poněkud tmavší barvou a nenuceností projevu. Altové sólo Anety Petrasové zahrnovalo pečlivě provedené koloratury. V části Cum Sancto Spiritu exceloval sbor, hudba se hnala v prestu jiskřivými běhy v dynamických vlnách až do ritardanda, které předznamenalo Amen. To ale ještě na dlouho nebyl konec, naopak následovalo monumentální a rozsáhlé Credo. Pozornost na sebe strhl basista Tomáš Šelc s kultivovaným hlasovým projevem, zazářilo duo sopránu Pavly Radostové a altu Anety Petrasové barevně příjemně pojivé. Dále krátké sborové Sanctus a houpavé Benedictus. Pokračovalo se částí Osanna s krátkou fugou. Vroucí Agnus dei zahájil sbor, načež dal prostor procítěnému sólu Tomáše Šelce, které zvukově naplnilo kostelní prostor. Závěrečná část Dona nobis pacem byla prubířským kamenem pro sbor. Spolu s orchestrem předvedl skutečné mistrovství. Fuga běžela neúprosně a vzpínala se v intonačních i dynamických vlnách až do vrcholné prosby – Daruj nám pokoj. Poté v publiku vybuchl ohňostroj pochvalných výkřiků a potlesk nebral konce. Byl to koncert vynikající profesionální a umělecké úrovně. Přinesl nadšení z krásné hudby, která nese své poselství i přes hloubku staletí až do dnešních dnů.

K dnešnímu dni jsme pro Vás zorganizovali 1288 Koncertů