„Pavel Haas Quartet odehrál skvělý koncert. Není divu, že právě tento soubor je už drahnou řádku let nejžádanějším tuzemským kvartetem v zahraničí.“
„Bylo velmi inspirativní slyšet, jak Pavel Haas Quartet chápe výstavbu Sukovy Meditace v širším kontextu celé skladby.“
„Někdy se i chyba může stát příjemnou odbočkou, která umělce a publikum více semkne.“
Pavel Haas Quartet je často zmiňován jako jedno z deseti nejlepších smyčcových kvartet světa. Strhující provedení a precizní interpretace se u tohoto souboru protíná se čtyřmi individualitami. Pro svůj koncert na Svatováclavském hudebním festivalu Pavel Haas Quartet zvolil kompozice od Josefa Suka, Ericha Wolfganga Korngolda a Antonína Dvořáka. Evangelický kostel v Albrechticích navštívilo generačně různorodé publikum, ohlas koncertu byl však jednomyslný.
Do Albrechtic vede jedna z cest přes Stonavu. Narodil se v ní barytonista Klement Słowioczek, který odešel před nedávnem ve věku 77 let. Život připravuje někdy zvláštní náhody. Pohřeb skvělého českého umělce začínal ve stejnou dobu jako koncert Pavel Haas Quartet. Bohužel nelze být na dvou místech najednou, ale v myšlenkách jsem k dlouholetému sólistovi Komické opery v Berlíně došel mnohokrát…
Evangelický kostel v Albrechticích je moderní stavba po částečné rekonstrukci. Nové podlahy, svěží interiér a teplo. Žádný chlad vzletných katedrál a chrámů, ale příjemně prosluněné místo k odpolednímu koncertu. Pavel Haas Quartet zahájil Meditací na staročeský chorál Svatý Václave, op. 35 Josefa Suka. Dvořákův zeť Suk byl zázračný talent a jeden z největších melodiků české hudby. Jeho meditativní kompozici kvarteto rozeznělo s delikátní péčí a mistrnou souhrou jako dílo plné podzimních barev. Jako skladbu, která se neholedbá rychlým vzplanutím, ale hoří pevným a jistým plamenem plným odhodlání a vnitřní síly. Bylo velmi inspirativní slyšet, jak Pavel Haas Quartet chápe výstavbu Sukovy Meditace v širším kontextu celé skladby. Jak šetří s dynamikou ve prospěch společně vykroužených linií. Melodická stránka a její empatické i přesné ztvárnění zanechaly v publiku hned první skladbou hluboký dojem.
Samozřejmá invence byla vlastní také Erichu Wolfgangu Korngoldovi. Brněnský rodák se podobně jako Antonín Dvořák prosadil v Americe, kde se jeho doménou stala filmová hudba. Často se pro filmové úspěchy zapomíná na to, že tito kumštýři psali také jiné báječné skladby. Přesně to je případ Korngolda, jehož Smyčcový kvartet č. 3 D dur, op. 34 si Pavel Haas Quartet vzal na mušku. S jakým výsledkem? Jako byste si pustili dobrodružný film se strhujícím příběhem a dramatickým rozuzlením. Korngold se mohl ve své kompozici spolehnout na suverénní skladatelské řemeslo, ale využil také postupy filmové narace. Techniku rychlých střihů, nečekané zvraty, dramatická překvapení a odbočky, to vše ve skvělém načasování představil Pavel Haas Quartet. Ačkoli to vypadá a zní jednoduše, bylo zřejmé, že kvartet je interpretačně náročný. Vyznění bylo ovšem náramné!
Poslední skladba koncertu patřila Antonínu Dvořákovi. Smyčcový kvartet č. 11 C dur, op. 61 je dalším důvodem, proč si k tomuto geniálnímu tvůrci stále otevírat dveře. Dvořákova komorní hudba je jako studánka plná osvěžující čisté vody. Ačkoli se skladatel vědomě vzdal snahy o slovanský či český kolorit, kvartet C dur je plný melodických nápadů, které si najdou přímou cestu do srdce. V podání Pavel Haas Quartet dílo vyznělo vášnivě, s prudkou spalující živočišností, kterou je možné prožít jedině osobním kontaktem.
Pavel Haas Quartet odehrál skvělý koncert. Co se týče souhry a intenzity výrazu, není mu v českých luzích a hájích rovno. Není divu, že právě tento soubor je už drahnou řádku let nejžádanějším tuzemským kvartetem v zahraničí. Jeho pravidelné hostování na Svatováclavském hudebním festivalu je výsledkem mimořádných manažerských dovedností jeho ředitele Igora Františáka. Koncert měl také nečekanou událost, která naznačila, že chyby jsou bez předsudků a přehánění vlastní všem, i těm nejlepším. Houslistka Veronika Jarůšková si omylem místo druhé skladby na notový stojan nachystala poslední dílo a všimla si toho až po zahrání prvních tónů… Vznikla úsměvná situace, která koncert nečekaně odlehčila. Někdy se i chyba může stát příjemnou odbočkou, která umělce a publikum propojí a semkne.
