Interpretace jednoho z nejslavnějších cyklů Franze Schuberta s názvem Zimní cesta (Winterreise), je pro každého zpěváka velkou výzvou. A co teprve když se jedná o mladou altistku, která si pro svůj doprovod navíc zvolí smyčcové kvarteto. To vše přinesl v pořadí třetí koncert Svatováclavského hudebního festivalu, na němž se ve čtvrtek 7. září 2023 představila v kostele sv. Martina v Dolním Benešově Bella Adamova za doprovodu Wihanova kvarteta.
Jedno z nejimpozantnějších raně romantických děl, písňový cyklus Zimní cesta (Winterreise) Franze Schuberta, vznikl rok před autorovou smrtí v době, kdy se potýkal nejen s řadou problémů, ale také s vědomím následků své závažné nemoci. Schubert, patřící k „nejliterárnějším“ skladatelům, tehdy hledal pro svůj další kompoziční záměr kvalitní poezii, kterou nakonec odhalil v závěru roku 1826 v díle pruského básníka Wilhelma Müllera. Nejprve zhudebnil jeho prvních dvanáct básní, k nimž s odstupem času přidal ještě další do počtu čtyřiadvaceti, jež uspořádal do baladického monumentu, odrážejícího autorovy depresivní myšlenky a celkové melancholické rozpoložení.
Východiskem příběhu je zrada od milované osoby, díky níž se hlavní postava stává vyhnancem a věčným tulákem, který je cizí svému okolí i sám sobě. Putuje zimní krajinou, jež lemuje nejen jeho cestu chladnou přírodou, ale vytváří také meandry jeho zraněné duše, plné utrpení, samoty a nostalgie. Pohybuje se při tom stále mezi světy snu a reality, přítomného okamžiku a vzpomínek na minulost a představuje tak typicky romantickou postavu vyděděnce 19. století. Jeho vnitřní svět, který zachytil Schubert ve svém cyklu prostřednictvím zdánlivě jednoduchých hudebních prostředků, se před posluchači rozprostírá do nejjemnější hloubky. Zároveň ale naznačuje také další rovinu výkladu, a sice skrytou kritiku tehdejší Metternichovy vlády.
Ať už ale spatřujeme v příběhu tuláka osud romantického vyhnance nebo skrytou politickou metaforu, zůstává pravdou, že cyklus Zimní cesta představuje pro zpěváka velmi nesnadný interpretační počin. Prostota a přímočarost kladou velké nároky na zpěvákovu techniku a jeho schopnost vyjádřit bohatost vnitřního světa s precizností nejzkušenějšího zlatnického mistra. Čtyřiadvacet charakterově zcela odlišných písní vyžaduje velmi detailní propracování každého minipříběhu a zároveň jejich promyšlené zakomponování do hierarchické výstavby celého cyklu.
Toto dílo, původně napsané pro tenor s doprovodem klavíru, se na Svatováclavském hudebním festivalu představilo v ambiciózní úpravě pro alt s doprovodem smyčcových nástrojů. Pěvecké interpretační úlohy se brilantně ujala Bella Adamova, česká zpěvačka s ruskými kořeny, jež v rámci domácích i mezinárodních ocenění slavila úspěch rovněž s interpretací Schubertových písní. Její pojetí Zimní cesty představovalo strhující kaleidoskop hlasových výrazových možností, neboť se dokázala pohybovat od nejbolestnějších pianissim, přes ironické a sebetrýznivé vlny rychle umlčující měkké sladké polohy plné naděje, až po syrovost zanořenou do hlubokých tónů. Její profesionální výkon byl podtržen plnou koncentrací na význam textu a ověnčen skvělou německou výslovností, neotřele a hluboce prožitou interpretací, jež byla v rámci celkové kompoziční výstavby skvěle promyšlená.
Wihanovo kvarteto, význačné české komorní těleso s mezinárodním renomé velmi citlivě odvíjelo stuhu příběhu, který zpěvačka utkala ze svého niterného prožitku. Vneslo do skladby nejen velkou plasticitu hudebních prostředků a horizontálního členění, ale zároveň do ní přispělo také potřebnou mužskou složkou doplňující originální vklad Belly Adamove.
Bella Adamova provedla posluchače Schubertovou Zimní cestou jako sugestivní průvodkyně a zprostředkovala jim svůj pohled do netušených zákoutí a nepoodhalených tajemství tohoto cyklu.
