Program

Domenico Sarro (1679–1744): Sólové árie pro kontraalt

Le Gare generose (Neapol, 1706): Ouverture
Aria di Pompeo Invitte mie schiere
Il Vespasiano (Neapol, 1707): Aria di Domiziano Cieca dea
Aria di Domiziano Sonno vieni
Arsace (Neapol, 1718): Ouverture
Aria di Mitrane Tender lacci
Francesco Gasparini (1661–1727) o Attilio Ariosti (1666–1729)
Eumene (Neapol, 1718): Aria di Eumene Se sciolto il rivoletto
Partenope (Neapol, 1722): Aria di Emilio Forti schiere
La Didone (Neapol, 1724): Ouverture
Tito Sempronio Gracco (Neapol, 1725): Aria di Mario Senza il mio sole
Cantata Niso, Egle et Eurilla: Aria di Eurilla Ch’io v’adori o luci belle
Lucio Vero (Neapol, 1722): Ouverture
Tito Sempronio Gracco (Napoli 1725): Aria di Mario Destrier che avvezzo all’armi
Artemisia (Napoli 1731): Aria di Peuceste Non m’abbaglia lo splendore
Achille in sciro (Napoli 1737): Aria di Teagene Par che sia la speme
Aria di Achille Involarmi il mio tesoro

Charismatický Florenťan přiváží našim uším výjimečně lahodný italský dezert, jehož recepturu vytvořil sám vrchní barokní skladatel Domenico Sarro. Ten prakticky ovládal neapolskou operní scénu éry pěvců-kastrátů po Alessandru Scarlattim. O znovuoživení jeho virtuózních árií éry pěvců-kastrátů systematicky pečuje právě Filippo Mineccia.