Program

Novodobá světová premiéra děl, která vznikala, nebo se objevovala díky mezinárodnímu studentstvu na Karlově univerzitě v Praze zazní díky Davidu Ebenovi a jeho mužskému pěveckému sboru Schola Gregoriana Pragensis, který se řadí mezi světově uznávaná tělesa interpretující středověkou a renesanční duchovní hudbu. Jejich program zahrnuje jednak dobový chorální repertoár z liturgických ceremonií, ale také dosud neznámé duchovní písně a četné vícehlasé skladby zejména z Francie. Právě pro pražské vysoké učení totiž vznikl kolem roku 1369 traktát o „moderní“ francouzské (mensurální) notaci, jež je patrně nejstarším pojednáním o tomto tématu ve střední Evropě.

„Universitas Carolina“ (světová premiéra děl)

Založení pražské univerzity v roce 1348 bylo vskutku mimořádným počinem krále Karla, jehož význam dalece překračoval hranice českého království. V celé oblasti na východ od Rýna a na sever od Alp podobná instituce neexistovala. Stovky vzdělanců a vědění lačných studentů tudíž směřovalo do Prahy. Přicházeli i z tak vzdálených končin jako Švédsko, Uhry nebo Litva, velmi hojně pak z nedalekého Saska, Bavorska nebo Polska. Můžeme předpokládat, že každý ze studentů přinášel svou kulturu, takže se univerzitní prostředí stalo jakýmsi „tavicím kotlem“.
Univerzita měla nesmírný význam i pro hudební život v Čechách. Jelikož univerzita patřila mezi církevní instituce, byli členové akademické obce povinni konat bohoslužby v určité svátky církevního roku. Díky nejnovějšímu bádání nad dochovanými statuty tzv. Rečkovy koleje bylo možno rekonstruovat liturgický repertoár, který byl v rámci univerzity provozován: byly to např. mše za zemřelé (zejména za dobrodince a mecenáše), mariánské mše, či ornamentální čtení „Pláče Jeremiášova“ v posledních dnech před velikonocemi. Kromě liturgického chorálu se na kolejích dařilo i moderním poetickým zpěvům, které zřejmě patřily k ušlechtilé zábavě pražských intelektuálů. Tyto duchovní písně zpracoval ve své disertaci mladý muzikolog Jan Ciglbauer. Edice tohoto zajímavého a dosud neznámého materiálu vyjde v příštím roce.
Pražská univerzita se stala též významnou platformou, kudy do střední Evropy pronikala soudobá vícehlasá hudba, zejména z Francie. Právě pro pražské vysoké učení vznikl kolem roku 1369 traktát o „moderní“ francouzské (mensurální) notaci, jež je patrně nejstarším pojednáním o tomto tématu ve střední Evropě. Díky zprostředkovatelské funkci univerzity se zde začíná šířit francouzský repertoár, a postupně vznikají i domácí kompozice nového francouzského „střihu“.
Koncertní projekt souboru Schola Gregoriana Pragensis je postaven na těchto nových zjištěních a chtěl by vytvořit jakési „panorama“ hudebního života v univerzitním prostředí. Zahrnuje jednak dobový chorální repertoár z liturgických ceremonií, ale také dosud neznámé duchovní písně a vícehlasé skladby. V neposlední řadě by koncertní program (nahrávka) mířil mimo kamenné zdi univerzitních budov v podobě koledních a studentských (světských) písní. Vokalisté souboru by v tomto bodě rádi spojili své síly se zkušenými instrumentalisty, kteří by dotvořili zvukový rámec zvoleného repertoáru. (David Eben)