Societas Incognitorum
Eduard Tomaštík, umělecký vedoucí

Program:
Karel Josef Einwalt: Vokalis Decalogus (Vokální desatero)

1. Benedicamus Patrem
2. Ad Mariam o clientes
3. Pulchra Jesu
4. Quae jucunditas Mariae
5. Huc qui properatis
6. Laudes enarrent
7. Eja cheles animate
8. Nigra sum
9. Irae truces barbarorum
10. Per contemptum mundanorum

Slovo k programu:

V plejádě olomouckých chrámových hudebníků zastává Karel Josef Einwalt jedinečné místo, protože pouze jemu se podařilo vydat své skladby tiskem, a to v Hradci Králové roku 1720. Vokálně – instrumentální sbírka Vocalis Decalogus (Vokální desatero)je pozoruhodná hned z několika důvodů.
Za prvé je nám zde předložena snůška toho nejlepšího, co Einwalt za svůj dlouhý varhanický život napsal, a to z hlediska jak kompoziční vybroušenosti, tak i stylové pestrosti a různorodosti. To je však logické, uvědomíme-li si, jak velké štěstí a prestiž znamenalo v Einwaltových dobách své skladby vydat tiskem. Není tedy náhodou, že autor „Vokálního desatera“ vybral do své první a jediné tištěné sbírky právě tyto kompozice, na nichž určitě dlouhou dobu intenzivně pracoval, vybrušoval je a sám si jich jistě velmi považoval. Z druhého pohledu se jedná o unikátní sondu do hudební liturgie olomoucké diecéze, která ukazuje, jak jedna a tatáž skladba byla používána v průběhu celého církevního roku při různých příležitostech. Vocalis decalogus je sbírka 10 offertorií. Jak vyplývá z titulního listu – jde o offertoria tematicky zaměřená na Sv. Trojici, Pannu Marii, Apoštoly, mučedníky, světce a světice. Z apendixu sbírky se dovídáme, že využití jednotlivých částí bylo variabilní. Např. připadá-li na jeden den svátek hned několika apoštolů, či mučedníků, zamění se všechna jednotná čísla za množná, dle potřeby se změní rod atd. Mariánská offertoria byla využívána také v nešporách jako jedny z mariánských antifon. Velmi pozoruhodné je offertorium 10.Huc qui properatis, které je určeno pro dobu postní a dokládá dobovou praxi, kdy v tomto období liturgického roku byly varhany suplovány jinými doprovodnými nástroji. Krom toho dokazuje Einwaltovo bravurní umění kontrapunktu.
Dalším přínosem této sbírky jsou informace o samotném autorovi, jinde nedosažitelné. Narodil se roku 1679 neznámo kde. Své první hudební vzdělání získal v klášteře Hradisko, kde působil jednak jako zpěvák, posléze jako varhaník pod ochranou tamějšího opata Ondřeje Bönische, známého milovníka hudby. Byl to zřejmě právě tento muž, který umožnil Einwaltovi studia u vídeňského varhaníka Johanna Georga Reinhardta, v té době již proslulého skladatele. Je tedy zřejmé, proč je celá sbírka věnována právě Bönischovi, který byl navíc onoho roku 1720 už velmi nemocen (zemřel r.1721). Navíc je možné, že opat na tehdy drahý nototisk přispěl i finančně. Když se Einwalt vrátil z Vídně a stal se roku 1715 varhaníkem olomoucké katedrály, měl před sebou ještě 38 let života,který plně spojil z Olomoucí a jejím hudebním děním. Za tuto dobu se skladatelsky prosadil nejen u nás, ale i v zahraničí, k čemuž jistě přispěl hlavně Vocalis Decalogus. Přesto však jméno Karel Josef Einwalt zcela zapadlo v dějinách času. Kompletní provedení této sbírky snad osvětlí velikost a zásluhy této moravské hudební osobnosti.

Účinkující:

Yvetta Fendrichová – soprán
Daniela Tomaštíková – alt
Eduard Tomaštík – tenor
Martin Šujan – bas

Eleonora Machová – barokní housle
Lukáš Mik – barokní housle

Marek Čermák – varhanní positiv
Ondřej Michal – barokní violoncello
Jan Krejča – theorba

Přepis a spartace historických pramenů, umělecký vedoucí – Eduard Tomaštík

pozn. Při přepisu notového materiálu bylo využito kopie originálního tisku sbírky Vocalis Decalogus, který je uložen v Moravském muzeu Brno. Originál je uložen v archivu Pražského hradu pod č. 1638.