Po ukončení studia zpěvu a dějin umění na Bernské univerzitě ve svém rodném městě, získal švýcarský barytonista Rudolf Rosen hned několik ocenění. Slavil úspěch např. v roce 1997 na Mezinárodní soutěži hudebních interpretů v Ženevě (CIEM-Genève), v roce 1998 na 47. ročníku Mezinárodní hudební soutěže ARD v Mnichově a v roce 1999 na soutěži Belvedere ve Vídni.
Rudolfovy koncertní aktivity i aktivity coby písňového interpreta ho zavedly do vyhlášených evropských koncertních sálů, jako např. do Den Gamle Logen v Oslu, Liederhalle ve Stuttgartu, Gewandhaus v Lipsku, Herkulessaal v Mnichově, Tonhalle v Curychu, Victoria Hall v Ženevě, Prinzregententheater v Mnichově a Concertgebouw v Amsterdamu. Rudolf Rosen spolupracoval se známými dirigenty, mezi jinými s Friederem Berniusem, Herbertem Blomstedtem, Riccardem Chaillym, Michelem Corbozem, Christophem Eschenbachem, Daniele Gatti, Michaelem Gielenem, Hartmutem Haenchenem, Heinzem Holligerem, René Jacobsem, Neemem Järvim, Dimitrijem Kitajenkem, Emmanuelem Krivinem, Johnem Nelsonem, Helmuthem Rillingem, Pinchasem Steinbergem, Muhai Tangem a Lotharem Zagroskem.
V roce 2002 se Rudolf Rosen stal členem operního souboru umělecké scény ve Stuttgartu Staatstheater Stuttgart, kde slavil úspěch za svou interpretaci titulní role Dona Giovanniho v nově nastudované inscenaci Hanse Neuenfelse, která se setkala s nadšeným přijetím stuttgartského publika. Následovaly role Narda v La finta giardiniera, Papagena v Kouzelné flétně v režii Petera Konwitschnyho, hraběte Almavivy ve Figarově svatbě a v opeře Modrovousův hrad od B. Bartóka (s Kolínskou filharmonií). Posledně zmiňované role zpíval také v drážďanské Semperopeře a v Mnichovské filharmonii v roce 2008.
Od roku 2004 Rudolf Rosen nepůsobí v žádném stálém angažmá a živí se zpěvem tzv. na volné noze. Kromě nového nastudování svých hlavních rolí ze Stuttgartu, Rudolf zpíval s velkým ohlasem také Silvia (Pagliacci) a Guglielma (Così fan tutte) v Novém národním divadle v Tokiu (2004/05). Na podzim roku 2005 vystoupil v pařížském Théâtre des Champs-Elysées ve Figarově svatbě, režírované Jean-Louise Martinotym, opět v roli hraběte Almavivy. V roce 2010 Rudolf zpíval Ottokara (Čarostřelec) v ženevském Grand Théâtre de Genève v produkci Oliviera Py. V témže roce debutoval v milánské La Scale a na Wiener Festwochen v opeře Lulu v režii Petera Steina v dvojroli Krotitele zvěře/Akrobata. Rok 2011 mu přinesl velký ohlas za roli hraběte Almavivy v Opéra National de Lyon.
V posledních létech Rudolf Rosen vystupoval téměř výhradně na koncertech. Jedním z kariérních vrcholů pro něj bylo celoevropské turné, po němž následovalo vydání CD s hudbou Josepha Haydna (oratorium Stvoření) pod taktovkou Philippe Herrewegheho.
Několik soudobých skladatelů, mezi nimi Jean-Luc Darbellay (Dernière lettre à Théo) s Orchester de la Suisse Romande a Alfred Felder (Khamush) s Tonhalle Orchester Zürich, napsali mu party speciálně ušité na míru.
Mezi chystané mezinárodní projekty patří koncerty s pařížskou La Chambre Philarmonique (vedenou Emmanuelem Krivinem), lisabonským Gulbenkianským symfonickým orchestrem (vedeným Michelem Corbozem) a Symfonickým orchestrem z Malmö (vedeným Vassilijem Sinajskijim).
Více informací najdete na: www.rudolfrosen.ch
Fotogalerie
+2 fotografie
