Ve středu 6. září 2023 rozeznělo v rámci Svatováclavského hudebního festivalu Collegium 1704 s Collegiem Vocale 1704 velmi energicky ostravský evangelický Kristův kostel programem, ve kterém bylo propojeno rané dílo Georga Friedricha Händela Dixit Dominus s pozdní mší Jana Dismase Zelenky Missa omnium sanctorum.
Collegium 1704, rezidenční orchestr Svatováclavského hudebního festivalu, si společně s Collegiem Vocale 1704 připravil pod vedením Václava Lukse pro letošní jubilejní ročník velmi nabitý program, ve kterém představil dvě kompozice doslova sršící energií. Úvod koncertu byl věnován dílu Georga Friedricha Händela, v němž dvaadvacetiletý skladatel zhudebnil latinský text 110. žalmu, začínajícího slovy Dixit Dominus. Tato skladba, jež vznikla během jeho pobytu v Římě a byla zde dokončena v dubnu 1707, patří k jeho nejvýznamnějším dílům, zkomponovaným na latinský text, a odráží jeho zaujetí až mystickým geniem loci. Je napsána v dobovém barokním stylu, rozdělena do devíti částí a je určena pro pět sólových hlasů (SSATB), pětihlasý sbor, smyčce a basso continuo.
Již první částí Dixit Dominus, věnovanou virtuóznímu nástupu pětihlasého sboru, vkročil celý ansámbl monumentálně do velmi hutné skladby, která rozvíjela starozákonní vlnu osudovosti nejprve v rámci jednotlivých hlasů, aby se následně energicky rozprostřela do dalších čísel. Celá skladba se v evangelickém Kristově kostele odvíjela v dramatických kontrastech od nejvypjatějších zvukových kaskád, odlehčovaných niternějšími sólovými pasážemi, až po naprosté ztišení posledního nástroje, které však bylo nabité napětím z očekávání další valící se vlny hudební energie. Tíha starozákonního textu, hřímající v pětihlasém sboru, došla zklidnění v části De torrente in via bibet, aby následně vyústila v závěrečné oslavné kaskády Gloria Patri. V sólových vstupech dostali prostor výhradně sólisté z řad Collegia Vocale 1704, Tereza Zimková (soprán), Pavla Radostová (soprán), Kamila Mazalová (alt), Ondřej Holub (tenor) a Tadeáš Hoza (bas).
V druhé části koncertu pak soubor představil mši Jana Dismase Zelenky Missa omnium sanctorum, jedno z jeho vrcholných děl, jež vzniklo naopak v jeho závěrečném tvůrčím období. Jako jeho vůbec poslední mešní kompozice vznikla v rámci sbírky šesti mší s názvem 6 Missae ultima, z nichž se zachovaly pouze tři včetně té finální, uváděné na středečním koncertu. Charakter Zelenkovy pozdní tvorby, naplněné zvukovými experimenty a intenzitou zachyceného prožitku, se otiskl také v této skladbě. Originalita jeho hudební řeči nese punc nepředvídatelnosti hudebního toku a vyvolává v posluchači pocit, že je skladbou nepřetržitě unášen kupředu do velkého hudebního neznáma.
