Už od dětství mi přišlo zvláštní, jak pomíjíme narození a jsme doma i v cizině uhranuti smrtí, vzdáváním poct známým osobnostem skrze funebrální výročí úmrtí. Příklady za všechny: Jan Hus – 6. 7. 1415, Jan Amos Komenský – 15. 11. 1670, T. G. Masaryk – 14. 9. 1937, sv. Václav – 28. 9. 935, Johann Sebastian Bach – 28. 7. 1750, Wolfgang Amadeus Mozart – 5. 12. 1791, Bedřich Smetana – 12. 5. 1884… Antonín Dvořák má štěstí, že od nedávné renesance jeho rodného domu v Nelahozevsi jsou živá obě výročí (8. 9. 1841 – 1. 5. 1904). V této recenzi/glose se zaměřím jen na výročí národního světce Václava.