Patří k nejznámějším českým klarinetistům a špičkovým hráčům na historické dechové nástroje. Aktuálně připravuje mezinárodní klarinetové a saxofonové kurzy, na kterých se podílí jako zkušený lektor, nedávno oceněný profesorským titulem. Igor Františák je nepřehlédnutelnou osobností ostravského uměleckého dění. Vyjmenovat všechny aktivity tohoto ostravského umělce a zakladatele Svatováclavského hudebního festivalu je nad možnosti jednoho rozhovoru. Proto se v rozhovoru věnujeme současným tématům, k nimž vedle kurzů patří i probíhající cyklus koncertů Hudební výlety.
V prosinci jste byl jmenován profesorem. Dovolte, abych vám zpětně poblahopřál k tomuto významnému mezníku. Čeho se vaše profesura týkala?
Byl jsem jmenován profesorem pro obor Hudební umění – klarinet. A jsem skutečně hrdý na to, že jsem tento titul získal. Je to ocenění a potvrzení mé celoživotní práce, a toho si moc vážím.
Vývoji klarinetu se věnujete jako erudovaný interpret na chalumeau, klasicistní klarinet a basetový roh. Přivedla vás tato zkušenost na nějaká zajímavá místa, kde jste hrál?
Pokud to vezmu retrospektivně, tak před pár týdny jsem hrál koncert s Lotz Triem ve slavném muzeu hudebních nástrojů v Bruselu, kde mají úžasnou kolekci nejrůznějších nástrojů. Dalším zážitkem bylo vystoupení na hradě Krásná Hôrka na východním Slovensku, kde mají unikátní sadu originálních tří basetových rohů Theodora Lotze, na jehož kopie nyní hrajeme. Vedle koncertů ve Wroclavi, Gdaňsku, Kodani, Stockholmu a synagoze v Györu, bylo pravděpodobně největším zážitkem vystoupení v Metropolitním muzeu v New Yorku, a to u příležitosti nově otevřené výstavy historických nástrojů.
Můžete popsat zkušenost s hrou na moderní a historický klarinet tak, aby čtenář pochopil, v čem spočívají klíčové rozdíly?
Hra na historické klarinety (chalumeau) je vždy velká výzva. Představte si „opracovanou větev“ s dírkami, na kterou máte hrát ušlechtile a kultivovaně krásnou hudbu. Moderní „dokonalé“ nástroje vám v podstatě umožňují se skrze tyto hudební nástroje vyjadřovat téměř bez omezení. U historických nástrojů je to zcela naopak – musíte se nejprve snažit vyloudit nějaký tón a následně zjišťovat akustické možnosti daného nástroje. K tomu jsou tyto „staré“ nástroje mimořádně náchylné na sebemenší změny teploty či vlhkosti. Nicméně je to obrovská radost a zároveň krása, když dokážete hrát na tyto nástroje ve stejné (nebo i lepší) kvalitě než moderní soubory. S Lotz Triem se nám to dlouhodobě daří, a to nejen na koncertech, ale také při natáčení, čehož dokladem může být komplet Mozartových tercet, které jsme před dvěma lety zaznamenali na CD.
