Rozhovor pro redakci SHF: Petr Fiala a jeho tři Oratoria
Na Svatováclavském hudebním festivalu pravidelně uvádíte velké projekty duchovní hudby.
Jaký je Váš osobní vztah k sakrální hudbě?
Duchovní hudbou se zabývám již mnoho let. I v době totality jsem komponoval skladby na duchovní texty českých básníků a na texty liturgických modliteb. V roce 1990 jsem založil profesionální Český filharmonický sbor Brno. Jedním z hlavních důvodů byla možnost provádět českou i světovou hudební klasiku svobodně, bez cenzury a omezování, a to na vysoké profesionální úrovni. V minulosti mohl tento žánr provozovat pouze různě vyspělý chrámový sbor při bohoslužbách.
Letos zazní program složený výhradně z Vašich kompozic – konkrétně tři duchovní oratoria věnovaná českým světcům. Můžete je našim čtenářům blíže představit?
V roce 1987 vyhlásil kardinál František Tomášek tzv. „Desetiletí duchovní obnovy českého národa“. Každý rok byl věnován některému českému světci. V tomto období také vznikla tři má duchovní oratoria, která budou uvedena na letošním Svatováclavském festivalu. „Píseň sestry Anežky a bratra Františka“ vznikla v letech 1989–1990 a byla inspirována svatořečením Anežky Přemyslovny. Tématem tohoto díla je fiktivní rozhovor svaté Anežky České se svatým Františkem z Assisi. I když se tito velikáni křesťanských dějin nikdy osobně nesetkali, jejich poselství je aktuální i pro člověka 21. století. Oratorium hudebně těží z dialogu Anežky (recitátorka) a mužského sboru (František). Oratorium „Křest svaté Ludmily“ z roku 1992 je poctou další významné české světici. Myšlenkovým jádrem díla je okamžik, kdy mladá kněžna Ludmila přijímá křesťanství. V hudebním zpracování se prolínají dvě základní výrazové linie: lyricko-meditativní (křesťanství) a dramatická (pohanství). Skladba končí jásavým Aleluja. Oratorium „Pocta Janu Sarkandrovi“ vzniklo v letech 1994–1995
a zkomponoval jsem je k příležitosti svatořečení moravského kněze, mučedníka Jana Sarkandra. Kompozice evokuje základní části mše jak rozvržením do pěti dílů, tak stručnými barytonovými vstupy v latině. Těžiště uměleckého sdělení spočívá v sólech, sbor přebírá oslavné refrény každého dílu.
Všechna tři oratoria jste zkomponoval na texty básnířky Zuzany Novákové-Renčové.
Jak významná je pro Vás její poetika a způsob, jakým ve své tvorbě zachází s duchovní tematikou?
Všechna tři oratoria jsou vytvořena na úžasné a inspirující texty brněnské básnířky Zuzany Novákové-Renčové. Zuzana je dcerou významného katolického básníka a překladatele Václava Renče, který nevinně trpěl mnoho let ve vězení v důsledku zločinných komunistických procesů 50. let minulého století. Verše Zuzany Novákové-Renčové geniálním způsobem spojují historické skutečnosti příběhů českých světců s úžasnou aktualizací, která oslovuje a doslova burcuje osudy dnešních lidí. Její verše mě jako skladatele provázejí celým mým uměleckým životem.
Český filharmonický sbor Brno je již dlouhá léta rezidenčním souborem Svatováclavského hudebního festivalu. Jaký je Váš osobní vztah k tomuto festivalu a jak jej vnímáte v kontextu ostatních českých festivalů?
Dlouholetá a každoroční spolupráce Českého filharmonického sboru Brno se Svatováclavským hudebním festivalem vyjadřuje náš krásný a inspirující vztah k tomuto ojedinělému a úžasnému festivalu. Tvůrci festivalu v čele s jeho ředitelem panem Igorem Františákem předkládají publiku každým rokem velmi krásnou a kvalitní hudební dramaturgii, kdy využívají chrámové prostory na řadě míst celého kraje a přinášejí tím nádherné hudební zážitky mnoha hudbymilovným posluchačům.
Už jste v minulosti říkal, že publikum v Moravskoslezském kraji má pro Vás určitou specifičnost. V čem ji vidíte?
Publikum v Moravskoslezském kraji vnímám dlouhodobě jako nadšené příznivce a posluchače Svatováclavského hudebního festivalu. Atmosféra každého koncertu – díky vnímavým posluchačům – je i pro účinkující velmi příjemná a inspirující. Celý festival je nádhernou vizitkou krásy duchovní hudby.
Máte svůj vysněný projekt, který byste chtěl realizovat, pokud by neexistovalo jakékoliv omezení? A pokud ano – existuje i vysněná skladba, orchestr nebo dirigent, se kterým byste rád spolupracoval?
Za 35 let činnosti Českého filharmonického sboru Brno se mi splnilo velké množství hudebních snů
a přání, jak v oblasti dramaturgické, tak v oblasti interpretační. Máme možnost spolupracovat se všemi českými a mnoha skvělými evropskými orchestry, sólisty a dirigenty. Zpíváme na reprezentativních evropských hudebních festivalech a v posledních deseti letech často účinkujeme i na prestižních operních festivalech. Každý nový projekt je vlastně výzvou pro mne i pro celý sbor.
Závěrečný koncert festivalu přinese českou premiéru ojedinělého díla, které se na evropských pódiích objevuje jen výjimečně – oratorium „Eva (Ève)“ francouzského romantického skladatele Julese Masseneta. Jak tuto skladbu vnímáte Vy osobně?
Oratorium „Eva“ Julese Masseneta patří určitě k nejkrásnějším dílům francouzské romantické hudby. Náš sbor má v repertoáru i další nádherné Massenetovo dílo „Marie Magdalena“. S francouzskou oratorní hudbou se setkáváme velmi často. Máme nastudována všechna oratoria Hectora Berlioze, často zpíváme Faurého slavné rekviem apod.
redakce SHF
