CESTA SVĚTLA, koncert orchestru lidových nástrojů a dívčího sboru s vánoční tematikou
Scénář a hudba: Jiří Slavík
Režie: Martin Krajňák
Program: „Cesta světla“
Nesem vám noviny
Byla cesta, byla ušlapaná
Mariin chvalozpěv
Jak zpívali andělé
Oči narozeného Ježíše
Narodil se Kristus Pán
Jak jsi krásné neviňátko
Chtíc, aby spal
Kristus Pán se narodil
Dej nám Pán Bůh své požehnání
Koleda je na Vánoce
Sedí pantáta
Dva kapuni
Štědrej večer nastal
Sláva na výsostech Bohu
Dej Bůh štěstí
Veselé vánoční hody
Cesta světla je hudební cyklus, který vypráví příběh narození Ježíše Krista a současně nahlíží do atmosféry lidových Vánoc. Hudebně vychází především z dobře známých českých a moravských koled, které však zazní v nevšedních orchestrálních a vokálních aranžmá. Posluchače čeká barvitá cesta ke Kristovu narození, stejně jako k lidskému pochopení této zázračné události. Autorem originální hudby je známý multiinstrumentalista a skladatel Jiří Slavík, který s VUS Ondráš dlouhodobě spolupracuje.
„Zamyslí-li se člověk nad tím, které lidové písně patří mezi ty nejrozšířenější a nejčastěji zpívané, pak je dost možné, že jej napadnou vánoční koledy. Ty si zpívají i lidé, kteří k lidové písni nemají obzvláště silný vztah a po většinu roku se bez folklorní hudby a lidových tradic zcela obejdou. Koledy se taktéž stávají častým materiálem pro skladatele a aranžéry takřka všech možných žánrů – jejich zpracování najdeme v klasické hudbě, v jazzu, tak i v rocku, v popu nebo dokonce v metalu. Ne vždy má však člověk pocit, že příběh dané písně se zásadně odráží v jejím hudebním zpracování a stojí tak na prvním místě.
Já osobně dělím vánoční písně do dvou kategorií – jedny se věnují příběhu narození Ježíše Krista a popisují tuto zázračnou událost z různých úhlů pohledu. Druhé promlouvají o životě běžných lidí v čase vánočním, o aktech štědrosti, o společně stráveném času rodiny či komunity, ale zároveň i o tom, že ne všichni se na světě máme stejně dobře.
Psaní Cesty světla bylo pro mne několikaměsíčním požehnáním, kdy jsem se mohl představivostí vypravit do bájných časů a nechat na sebe působit příběh, který po dvou tisíciletích stále formuje celou naši kulturu a společnost. S vědomím, že pracuji s materiálem, který většina lidí bude dobře znát, jsem se pokoušel najít takové cesty, které by jej mohly představit v novém světle. Klíčem pro mě byl dramatický vývoj v textech jednotlivých písní, což jsem se snažil podpořit i v hudebních aranžmá.
Mým cílem bylo přivést posluchače k novému zamyšlení nad důvěrně známými a zažitými písněmi – co vlastně vyjadřují a co pro nás znamenají. Škála pocitů, které předávají, je hluboká a pestrá zároveň – ať už jde o údiv nad zázračnou událostí, přes vřelou mateřskou lásku, ryzí radost nebo uspokojení těch, kteří trpí.“ Jiří Slavík