Formace Transitus Irregularis se ubírá cestou převážně vlastní tvorby, kde vévodí jazzová erudice hlavních protagonistů, kořeněná principy barokní interpretace. Spojení světů klasické hudby a jazzu vytváří prostor pro hledání neotřelých zvukových možností pro jazz zdánlivě neslučitelných hudebních nástrojů. Housle, kytara, violoncello versus cembalo a lidský hlas. Nedůležitější faktor tohoto hledačství je však radost z pěkné hudby a společného přátelství, bez něhož by nová inspirace těžko hledala cestu k životu. Program vystoupení prostupují kompozice Miroslava Noska na texty Bohuslava Reynka, Niny Marinové, W. Montgomeryho, T. Meruly a dalších autorů. Veselá hudba či skladby k zamyšlení a meditaci vytvářejí prostor pro příjemné posezení s přáteli.