Program

„Síla hudby… se podobá síle výmluvnosti: pokud vůbec působí, musí fungovat tajemným a nečekaným způsobem. V každém případě okázalý projev v umění ničí jeho vlastní záměry: proto je jedním z obecným pravidel, která možná platí pro hudební vyjádření, to, co v každém jiném umění vede k patosu, nelíčené úsilí o přirozenost a jednoduchost.“ Takto hovoří Charles Avison ve svém spise Essay on musical expression (1752) o konverzačním aspektu v hudbě, který jasně – stejně jako v celé hudbě barokní doby – odkazuje k umění rétoriky. Program Sladká útěcha reflektuje tento specifický aspekt konverzace a výpovědi v hudbě skrze hudbu Johanna Sebastiana Bacha. Ponořme se do dialogu zpěvu a flétny, který mistrně spojuje varhanní continuo, a následujme jejich tóny v nadějeplné árii z Janových pašijí, v radostném zpěvu z oratoria ke Vzkříšení, v pokorné zpovědi Panny Marie z Magnificat a na závěr se nechme ukolébat do vánoční milosti utěšitelnou árií Süsser Trost.